V sobotu 17.7. 1999 dorazilo na TZ v Předboři 40 dítek a 14 “dospěláků”, aby hned po “vyhnání” 1. turnusu začali uskutečňovat své představy o senzačních 3 týdnech prázdnin. Hned druhý den se ale ukázalo, že hry typu “Kolo kolo mlýnský” a “Spadla lžička do kafíčka” naše očekávání rozhodně nenaplňují. Všichni si představovali něco poněkud dobrodružnějšího. Nastala kratší, leč dosti ostrá (samozřejmě plánovaná) hádka a padlo několik návrhů, co s tím dělat. Nakonec byl velkou většinou vybrán jeden z nich, kupodivu ten, jehož realizace byla jako jediná připravena. Rozhodli jsme se vydat se na cestu kolem světa. A protože času nebylo nazbyt (za 20 dní to nezvládnul ani Willy Fog), vyrazili jsme hned.

    Každá z našich 4 výpraviček si nabatikovala trička svou barvou, aby se poznalo, kdo je kdo, a pod vedením svých výpravčích (dospěláci), vodičů a polovodičů (děti) se všichni scházeli na pravidelných srazech, aby si popovídali o tom, co je už na cestě potkalo a poradili se co dál. Aby pro nás bylo putování snadnější a abychom lépe zvládali překážky, které před každého cesťáka i cesťačku staví příroda i místní domorodé obyvatelstvo, snažili se všichni získat co nejvíce “DOCESek” (dovedností cestovatele). Šťastlivec, kterému se podařilo získat všech šest, se mohl těšit ze 24hodinového pobytu v hotelu RYCC se všemi komfortními službami (Albert, hotelové TAXI, snídaně do postele, koupele, masáže …).

    Po příjezdu do Asie jsme se shodli na tom, že tak velkou zemi nestihneme všichni projít. Rozdělili jsme se. Každá výpravička vyrazila jiným směrem a po návratu vyprávěla ostatním, co viděla a zažila. Máme odtud ale i spoustu společných zážitků. Pomáhali jsme uprchlíkům dostat se do uprchlického tábora, postavili jsme Nepálsko-Amurskou magistrálu, řešili hádanky v tibetském klášteře.

    V Austrálii nás dost zaskočil časový posun a na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli jak vypadá pravý australský den. Vstávali jsme v 0:30 SELČ. Hned po snídani začala “Slavnost tisíce světel”, pak australské bojové cvičení zvané “Pláč v buši”. Po obědě (kolem 3:00 SELČ) evakuace klokaních mláďat hořící buší a lov australských světlušek. Kolem 5:30 SELČ (právě začínalo svítat) jsme zkonstatovali, že už se stmívá a bude tedy nejlepší jít spát. Druhý den jsme se ještě přestrojeni do domorodých oblečků (převážně rákosových) zúčastnili místních slavností, nalovili nějakou tu australskou zvířenu a pak už zamířili k jihoamerickým břehům.

    Jaké bylo naše zděšení, když jsme se ráno probudili v Antarktidě snad není třeba popisovat. Zima byla opravdu příšerná. Když jsme přestali nadávat na kormidelníka, vyrobili jsme si sněžnice a každá výpravička se snažila postavit iglů co nejblíž k jižnímu pólu. Některým trvalo dost dlouho, než přišli na to, že jižní pól bude nejspíš jižním směrem, ale nakonec se vše podařilo.

    V Severní Americe jsme pomohli lapit a dostat před soud tři hledané zločince. Vlastně jen dva, ten třetí byl nakonec pro nedostatek důkazů osvobozen. Taky jsme to pořádně roztočili ve světoznámé herně Wall Vegas.

  Při “Velké finální” pomohly jednotlivým výpravičkám zkušenosti nasbírané cestou získat pěkné sumičky v měnách jednotlivých světadílů. Ty pak bylo nutné směnit za jednotnou světovou měnu – “Kontinento”. Každý si pak nakoupil podle svého výběru poukázky do supermarketu, ze kterého si všichni odnesli spoustu pěkných věcí a dobrot.

    Co říct nakonec?

Jenky

Jenky