 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
Po dlouhé a náročné plavbě dorazila uprostřed léta španělská Flotila Collona pod vedením svých velících důstojníků v čele s Doňou Terrou Guvernerou do neprobádaných oblastí Jižní Ameriky, aby zde vztyčila prapor Jejího Veličenstva španělské královny a připojila tak další dobyté země k již tak slavné říši.
Od prvních chvil bylo jasné, že život v divoké, dosud nezcivilizované zemi bude náročný a nebezpečný. Každý z dobyvatelů tušil, že v této nespoutané krajině žijí nespoutaní lidé, kteří svou zemi nenechají cizincům bez boje. Evropané zvyklí na život v civilizaci si museli co nejrychleji osvojit alespoň základní pravidla života v přírodě. Jejich nadšení však brzy přinášelo své ovoce a velitelé s potěšením sledovali, že každý již umí zapálit oheň, ošetřit zranění, zašifrovat tajný dopis nebo uvázat pevný uzel. Bylo již na čase, protože domorodcům nemohla ujít tak velká skupina a hrozilo proto neustálé nebezpečí. Brzy došlo i k nelítostným bojům. Španělské squadry dokázaly využít nových schopností a zvítězit, o to překvapivější však bylo klidné chování domorodců. “My máme Eldorádo, vy nemáte nic…” volali za oslavujícími vítězi. Co ale bylo ono Eldorádo?
Po několika dnech bylo jasno. Eldorádo musí být místo, kde je ukryt bájný poklad. Který dobyvatel by ho nechtěl získat? Španělům pomohla náhoda a při návštěvě starého města objevili způsob, jak najít strážce Eldoráda. Cesta nebyla lehká, bylo třeba znovu dokázat své nové schopnosti a odhodlání, ale strážcovi rady byly neocenitelné. Daroval evropanům truhlu uzamčenou čtyřmi zámky, řekl, že končí doba dobývání a svárů, a že jen ti, kteří jako jeden muž překonají čtyři překážky na lidské cestě k bohatství ji dokáží otevřít. Strach, spoutanost, předsudky a násilí. To jsou překážky, které bylo třeba překonat.
Všechny squadry se vydaly na několikadenní cestu, aby se pokusily zjistit, jak bojovat s překážkami o nichž mluvil strážce. Rozešly se do všech světových stran. Po návratu podle strážcovi rady, spojily své síly a zjistily, že dohromady vědí, jak bojovat s každou ze zmíněných překážek. Zbývalo čekat, kdy budou muset dokázat, že to svedou. Velké zkoušky na sebe nenechaly dlouho čekat, ale Španělé, už trochu jiní než dříve, jimi prošli úspěšně. A pokaždé, když byla jedna překážka překonána objevil se klíč pasující do jednoho ze zámků na truhle.
Nastal okamžik, kdy celá výprava stála kolem truhly se čtyřmi klíči v rukou. Zámky se otevřely a truhla vydala své tajemství. Kdo truhlu otevřel, má počkat do slunce západu a ve tmě se mu cesta k Eldorádu sama zjeví.
Padla tma a v nočním lese se skutečně rozsvítila šňůrka světel vedoucí z osady. Celá výprava se vydala vstříc Eldorádu. Jaké však bylo překvapení bývalých dobyvatelů, když je světýlka dovedla zpět do ztichlé, temné osady, k místu, kde jindy hořel slavnostní oheň. Sám tajemný strážce Eldoráda již čekal na ty, kteří dosáhli svého cíle. A oni ho dosáhli, protože poklad byl skutečně tam, kde po celou dobu žili. Oni ho ale neviděli. Byli dobyvateli, kteří přišli za kořistí, bojovali mezi sebou a vpřed je hnala touha po slávě a bohatství. Proto museli projít tak dlouhou cestu, aby poznali hodnotu přátelství, lásky a sounáležitosti a mohli se vrátit tam, kde již jednou byli, bohatší o poklad ve svých srdcích.
Strážce však dobře poznal, že jsou to ještě docela malí Španělé, kdo před ním stojí a proto jim přece jen ještě jednou vrátil onu tajemnou truhlu, tentokrát však plnou sladkých pokladů…