Voda 2002

Šanarův kmen

Já poslední náčelník Šanarova kmene Vám chci tímto pergamenem přiblížit poslední okamžiky našeho lidu.

Kmen založil Velký Šanar, který před mnoha slunci, porazil s pomocí posvátného meče Kargony, posly zla a věčné tmy. Společně se svými nejvěrnějšími se poté usadil na úrodné půdě jižních krajů, blízko velké řeky uprostřed lužin, podle kterých řeka dostala jméno. Tak se začaly psát dějiny našeho kmene.

Nyní přeskočím ve vyprávění až do doby mé vlády, a že to není právě skok malý. Můj lid si přestal vážit toho co vše mu matka Země dává a tím způsobil návrat Kargonů zpátky na Zem. Jednoho dne se Kargoni opět vrátili do naší vesnice a takřka celou ji zničily. Tato zkáza přivolala Ducha samotného Šanara, aby se stal naším průvodcem na dlouhé a náročné plavbě za záchranou našich duší.

Naším cílem bylo získat šest modrých měsíčních kamenů, které nám dopomohou k vyzvednutí posvátného meče z lůna Matky Země a poslat Kargony zpět do říše zla.

   Naše plavba byla náročnou zkouškou naší odvahy a síly. Kargoni nám cestu znepříjemňovaly jak mohli od špatného počasí až po kmeny svalené do koryta řeky, ale Šanar stál stále při nás, dával dobré rady a pomáhal nám překonávat překážky. Ale naše cesta nebyla jen samá nesnáz. Udržovali jsme si veselou mysl návštěvami okolních kmenů a jejich vesnic a pěstováním různých her pro povzbuzení nejen mysli, ale i těla.

   Podařilo se nám získat čtyři měsíční kameny, avšak vyzvednou zbylé dva se nám již nepodařilo. Temné síly zvítězily. Kargoni na nás seslaly několikadenní přívalové deště, které zvedly hladinu řeky, která byla jedinou spojnicí touto nehostinnou krajinou. Podařilo se nám opustit zaplavené tábořiště a najít si vhodné přístřeší, ale pokračovat v cestě bylo nad naše síly, Kargoni slavily své vítězství.

   Šanarův kmen byl rozprášen po celé naší Zemi.

   Snad se ještě někdy shledáme...........