Dobrodružství na řece Apurimac    Dobrodružná knížka, kterou jistě zná každý správný kluk, byla předlohou pro naši letošní celotáborovou hru. Již tradičně se většina táborníků s námi vydala opakovaně, takže pro většinu z nás odpadlo tradiční několikadenní seznamování a někdy až dojemně marná snaha, nás starších, konečně si zapamatovat jméno toho kterého nováčka.    Přesto jsme letos tábor strávili hned v několika premiérách. Tři ze čtyř oddíláků byli ve své funkci poprvé, stejné se dá říci o hlavním vedoucím tábora. Přesto jsme dokázali zúročit své zkušenosti a v kombinaci dravého mládí a usedlého "rozumného stáří" (hospodář, zdravotnice, 4. oddílák) se bez problémů zhostili svého úkolu - pobavit, zabavit a zaujmout malé táborníky, mezi kterými bylo také několik prvotáborníků, jejichž začátky byly někdy krušné, že Lucko a Gábino?    Celotáborová hra nás po Koreji (loňský MASH) a středověku (předloňští Páni z růže) zavedla do tropických pralesů povodí Amazonky, ve kterých jsme pátrali po zmizelé výpravě a snažili se nejen poznat tamní prostředí, ale i pokusit se zjistit, co se s předchozí výpravou stalo. Kromě tradičních táborových bojových her, škrábání brambor na čas či tradičních služeb v kuchyni a nočních hlídek se tak museli všichni vypořádat s náročnými úkoly, ať již denními, tak i nočními, které nezřídka provázeli dojemné slzičky rozespalých robátek. Vrcholem celotáborové hry byla asi štafetová bojová hra, při které se ti nejstatečnější museli spustit do nevídané hloubky u zurčícího vodopádu… Bohužel v přívalu moderní techniky, kterou měla naše expedice k dispozici, se nějak porouchala či v inkriminovaných okamžicích nebyla k dispozici fotografující technika či obsluha, takže přikládáme pouze žánrovou fotografii jedné z unavených, ale šťastných, skupinek expedice během čtyřdenního mimotáborového putování. Rovněž tradiční puťák byl v letošním maximálně horkém létě poslední ráno zakončen neočekávanou průtrží mračen, což způsobilo jisté starosti všem vedoucím, ale naši táborníci mají o další netradiční zážitek víc. Nevěřili byste, jaké salvy smíchu vyvolává takové ždímání spacáku…    Většina z nás si při standardně smutném loučení slíbila, že se příští rok opět 1. července (nejpozději) shledáme. Pokud byste u toho chtěli být i Vy, rádi Vás do svých řad přijmeme. V době psaní těchto řádek již máme za sebou první ze schůzek, na které instruktoři začali připravovat celotáborovou hru na příští rok. Její téma sice ještě neprozradím, ale je jistě naší velkou radostí, že mezi novými instruktory jsme přivítali opět naše "vyrostlé" odchovance. Můžeme si přát něco více? Jistě, abyste i Vy, kdo nás ještě neznáte, s námi vyrazili na tábor! A abych nebyl příliš tajemný, prozradím Vám závěrem, že se příští rok opět vydáme za moře… Za 1. turnus těchto pár canců poskládal dohromady    Karel Líbal - Carlos