ARGONAUTI NA CESTĚ ZA ZLATÝM ROUNEM
"Největší hrdinové, bylo jich přesně 14náct do počtu a říkali si argonauti, se sešli letošního léta k výpravě za zlatým rounem do země Kolchidy. Projížděli neznámými vodami, míjeli neznámé ostrovy, pevniny a na jejich cestě je chránila bohyně Héra. A musím říct, že i ostatní bohové nad nimi drželi ochrannou ruku. Cesta jejich vedla zemí ušlechtilých kentaurů přes Kavkazské pohoří, kde byl těmi nejtěžšími a nejpevnějšími řetězy přikován Prométheus. Přepluli také s Orfeem temnou řeku Styx a navštívili krále podsvětí Hádese. A také měli tu čest, že mohli boha Apollóna potěšit svým divadelním a básnířským uměním. "
"Mnoho odvážlivců se pokoušelo vzít zlaté rouno, ti kdo šli pěšky, umírali v žhavém písku pouště, kdo pluli na lodích, ztroskotávali na dlouhé a nebezpečné cestě.Ti kdo se přece jen do království dostali, neušli dravému ještěrovi. Až tito argonauti se mohli po těžké a namáhavé plavbě vrátit domů se zlatým rounem a zasloužili si to."

"A JAK TO BYLO DOOPRAVDY?
Bylo nás 14náct do počtu a vydali jsme se na cestu z Chebu do Klášterce nad Ohří, kam jsme sice nedojeli, protože nám cestou vyschla řeka, ale to až tak moc nevadí. Správně hádáte – jeli jsme na kanoích po proudu řeky Ohře. Užili jsme si nádherných čtrnáct dní prázdnin. Naše cesta nebyla tak strastiplná, provázelo jí hodně sluníčka, her a legrace.
Snad nás příští léto bude o něco víc, co říkáte?"


Za všechny bohy a argonauty zdraví Héra