|
Tři prsteny pro krále elfů pod nebem, Sedm vládcům trpaslíků v síních z kamene, Devět mužům: každý je k smrti odsouzen, Jeden pro Temného pána, jenž dlí na trůně v zemi Mordor, kde se snoubí šero s šerem. Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, do temnoty sváže v zemi Mordor, kde se snoubí šero s šerem. Po příchodu do Kraje jsme chtěli žít poklidný život hobitů, ale již první den se Krajem prohnali skřeti, a tak nám večer lidé, trpaslíci a elfové řekli, co se stalo s jejich rasami během let od zničení hlavního prstenu. Dozvěděli jsme se, že jestliže nechceme, aby zlo pohltilo celou Středozemi, musíme získat zbylých 19 prstenů dříve než skřeti. Rody Kšandičků, Pelíšků, Bralů i Dobříšků musí bojovat spolu, ale někdy i proti sobě. První den hobiti měli ukázat, kolik si toho zapamatují o ostatních, každý se měl naučit oblíbené jídlo, večerníček, barvu a další věci všech ostatních v jeho rodu. Další den si rody vyrobily oblečky, aby každý poznal, k jakému rodu se hlásí. Aby nám do kraje chodila pošta, potřebovali jsme zjistit jména všech hobitů v Kraji. Zapamatovat si jména jako Peckoslav Křepeláků, Pivoňka Pytlíková a Rufus Pelíšek je věc složitá, ale podařilo se, a tak nám celý tábor přicházelo mnoho dopisů z Kraje i celé Středozemě, které hobity pokaždé velmi potěšily (proto, milí rodiče, i příští rok hodně pište:-). První prsten jsme získali přemožením Oduly světlem od Galadriel. Po získání prvního prstenu poprvé zazněla Hymna Kraje, kterou jsme pak zpívali při všech důležitých událostech. Získání prvního prstenu jsme oslavili u táborového ohně, kde každý rod zapěl píseň na splnění přání k jednomu z táborových svátků a několik písní zaznělo i dohromady. Hned další den nás stihlo neštěstí. Nedokázali jsme osvobodit jedno z největších měst Osgyliath od skřetů. Město jsme osvobodili až při našem nočním útoku o mnoho dní později, kdy jsme pronesli přes hradby města lahvičky s jedem, kterými jsme skřety zahubili a tím získali i další z 19-ti prstenů. Dny plynuly a každý den čekalo na hobity nové dobrodružství, aby se mu hobiti mohli naplno oddávat, potřebovali to, co každý hobit potřebuje: jíst až šestkrát denně, dárky štědře dávat i s radostí přijímat. Proto nám kuchař móóóóc dobře vařil. Při svátcích (každý měl v Kraji jeden den svátek) si mohli každý něco přát, stejně jako plnil přání ostatním. Při několika "odborkách" jsme se naučili vyrábět dopisní papíry a obálky, malovat na sklo, secvičit divadlo "Kdybych nebyl hobitem, tak čím bych asi byl", drátkovat, střílet z luku, nechybělo ani bojové umění a hra, kterou jsme v Kraji nazvali fotbal. Boje byly dlouhé, hobiti museli mnohokrát dokazovat, že si prsteny zaslouží. Často museli ujít nebo uběhnout mnoho kilometrů, vyřešit složité hádanky, udělat kompromis s ostatními hobity nebo přemoct hordy skřetů, kteří chtěli získat prsteny také. Komu by se zdálo, že jsme v Kraji pouze bojovali a pracovali, toho musíme vyvést z omylu. Za vybojované "hobáče" (peníze, které platí v Kraji) jsme se mohli pobavit v casinu a hospodě. Jeden večer byla soutěž "Kraj hledá Hobitstár" a jiný zas "Hobitstár pro vedoucí". V rámci divadelního odpoledne předvedl každý rod své umění v krátkém představení. Poslední den se šest dívek zúčastnilo soutěže miss (nechyběla ani promenáda v plavkách). Po získání devatenácti prstenů vytvořil trpaslík pro Gandalfa jeden, který byl stvořen ze všech. Měl být prstenem dobrým, který by zajistil dobro pro celou Středozemi. Ve chvíli, kdy si ho král Aragorn, který hobity vedl do všech bojů proti zlým skřetům a nazghulům, chtěl navléknout, mu v tom zabránila Galadriel: "Králi, v prstenu je zlo, nikdo ho nemůže ovládat, proto je lepší ho zničit." Hobité se s lidmi, elfy a trpaslíky vydali na noční pouť k Hoře osudu. Gandalf musel bojovat s nazghulem, než dosáhl vrcholu Hory osudu, i přesto do ní prsten vhodil a ten se rozbil na mnoho malých prstenů. Malé prsteny nyní vlastní hobité Kraje. Vědí, že kdykoliv se na prsten podívají, mohou si vzpomenout na všechno dobré, co dokázali a zažili. Hobité se rozešli do celé Středozemě a nyní poklidně žijí dál své životy. |