Z lodního deníku

Jednou za rok se banda lidí vybaví nepromokavými pytli a vodotěsnými barely, navlékne na sebe obnošené hadry, rozloučí se s teplou vodou a čistýma rukama, naloží začouzené hrnce s další hromadou proviantu do poloprázdného autobusu, na přívěs přiváže stokrát opravované lodě a vyjede. Říkáme tomu vodácký tábor. Pokud jste to nikdy nezažili, o hodně přicházíte!
Letos jsme se vydali na plavbu po Vltavě, nezdolaly nás nástrahy jezů, počasí, zhoubných chorob ani rychle rostoucí inflace. Ostatně sami si můžete udělat obrázek, jak to letos vypadalo - posloužit by Vám k tomu mohly ukázky z našeho lodního deníku.

Den první (31. 7. 2004)

Máme to letos ale statečné a zdatné posádky! Nejenže jsme ráno všechno naložili v rekordním čase a v Lenoře na horním toku Vltavy vypluli jak namydlený blesk, ale dokonce jsme překonali na první den nezvykle dlouhý úsek řeky a museli posledních 500 metrů lodě poponášet. Tomu se říká výkon a dobrá parta! Odpočinek a skvělou polévku ve Vyšším Brodě jsme si všichni po právu zasloužili.

Den druhý (1. 8. 2004)

Dneska, prvního srpna, bylo ve Vyšším Brodě pravé aprílové počasí. Nezabraly ani modlitby naší hlavní vedoucí Julie, aby přeprška přišla až o 20 minut později, protože zrovna naimpregnovala stany. A tak se střídání srážek s přeháňkami a parnem musel přizpůsobit i program. Místo do lesa se šlo do města, místo dřeva byla koupačka a když už se zdálo, že každou vteřinu se může spustit monzun, spravilo se počasí natolik, že jsme mohli vyrazit na výlet na Čertovy kameny. Ale jedno bylo jisté už od rána: máme nového krále Anglie!!! Je jím statečný Artuš, který jako jediný vytáhl z kamene zabodnutý meč.

Den čtvrtý (3. 8. 2004)

Čtvrtý den byl plně ve znamení domácího videa - tedy toho z pořadů jako Neváhej a toč! Hned dopoledne si turisté na hradě Rožmberku spletli naši hlavní vedoucí Pavlu s bílou paní - nechyběla pak na jediné fotce. Král Artuš se totiž na rozhodl pořídit si manželku (od té chvíle, co opustil teplo svého domova, mu nemá kdo prát ponožky, situace se v tomto směru zdála být 4. den již neudržitelná). Nezbývalo mu než požádat o ruku princezny Genevry z Rožmberka. Svatba se konala ještě téhož dne: Naši krásnou princeznu bylo nejprve nutno přikrášlit půvabnými šatičkami a závojem s řebříčkovou anténou, dále usadit na nosítka a poté neporanit cestou z hradu do "obřadní síně" v kempu. Genevra nakonec v místě největšího klesání dala před "pohodlím" nosítek přednost chůzi. Ovšem kempem už byla zas nesena - takže opět cvakaly spouště fotoaparátů. Je to prostě celebrita! Královský pár oddal čaroděj Merlin, svatební kytici chytla Julča. A pak někdo vykřikl: "Merline, hořej ti vousy!" Nejdřív nechápal, ale když ucítil sálavé teplo na bradě, hned pochopil. Některé věci, například hořící svíčky a vata, mohou jistých konstelacích přivodit opravdu zajímavé situace - řečeno odborně. Nám laikům postačí, že Merlin je velký mág: dnes zmizel v kouři a dýmu, jak se sluší a patří.

Den šestý (5. 7. 2004)

Dnes nás čekalo proplutí Krumlovem - krátký úsek se spostou jezů. Ráno tedy nebylo kam spěchat, zejména když se na řeku valilo neuvěřitelné množství plasťáků a gumáků (tak mi říkáme nepříliš zdatným posádkám gumových a plastových kanoí z půjčoven). Zlatým hřebem plavby po Vltavě je Královský jez. Ovšem my, zkušení vodáci, se na něm nikdy nepotopíme, přece se nestaneme terčem posměchu turistů z celého světa, kteří z lávky nad jezem dění pozorují. No a… neudělali. Tedy kromě našich kamarádů Hedyho a Prchlaze s Evou, ale to jsou ještě amatéři. I kdybyste jim stokrát vysvětlovali že eskymák s otevřenou lodí nejde, neuvěří a stejně si to musí vyzkoušet, dobře jim pak tak.

Den osmý. (7. 8. 2004)

Dnes jsme se byli podívat v Krumlově, tedy Kamelovu. Všechny nás sužovalo veliké vedro. Prošli jsme si 1. prohlídkovou trasu na zámku, navštívili cukrárny a kavárny a nakonec zakotvili v bazénu - to aby z nás slezla ta zažraná špína, co si ji na sobě vozíme už od Vyššího Brodu.

Den devátý (8. 8. 2004)

Díky návštěvě našeho kamaráda z oddílu Tomáše, který přivezl horolezeckou výbavu, jsme se dneska vydali šplhat po skálách n toku Vltavy. Nikdo nespadl, dokonce ani Tomáš ne! Dokonce Jiřík a Matěj objevili dneska u řeky starou duši od traktoru - je sice trochu obtížné ji za sebou táhnout při plavbě na lodích, ale za tu legraci to stojí!

Den jedenáctý (10. 8. 2004)

Naší nejoblíbenější táborovou hrou je "Pepíčku pípni". Pokud jste ji ještě nikdy nehráli, musíte příští rok bezpodmínečně vyrazit na náš tábor. Pravidla vám vysvětlíme na místě. Každopádně jsme se u této rozpustilé gamesky i dnes skvěle bavili.

Den třináctý (12. 8. 2004)

Jak se pomalu pod vedením chrabrého krále Artuše blížíme k cíli naší výpravy a v dálce již vidíme lesk zlatého grálu, počasí nám na dnešní noc připravilo opravdu strašidelnou bouři. Ale my jsme ji přečkali, stany neprotekly a lodě nám neuplavaly. Jsme prostě odolná družina! A zítra, zítra bude grál náš!!!

Den čtrnáctý (13. 8. 2004)

Dobývání grálu proběhlo za napjaté atmosféry, ve světle svíček, za odříkávání magických slov… Každý z nás musel strčit svou pravou ruku do jedné z kamenných skrýší, na všechny zde čekalo jen setkání s nechutným slizem až v jednu chvíli vykřikla Eva: "Mám ho!" A vytáhle zpod kamenného úkrytu tak dlouho hledaný kalich. Pak už se jen u ohně slavilo, zpívalo a vyprávělo. Všichni už se moc těšíme, jak se příští rok vydáme na vodu znovu!!!

Pokud se k nám budeš chtít přidat, tak ti už teď mohu prozradit, že poplujeme po řece Lužnici. Tak v červenci nashledanou!